Tip na knihu: Moje bejby Amerika

V letošním roce jsem si dala za úkol přečíst alespoň dvě knihy měsíčně. Čtu ráda, jak to tak ale bývá, často můj život ovládnou jiné aktivity a čtení ustupuje do pozadí. Tímle předsevzetím se to snažím změnit. Myslím si, že i ten největší workoholik na světě si dokáže denně najít čas na to, aby si přečetl alespoň deset stránek knihy. A s takovouhle pak průměrně dvě za měsíc určitě zvládne.

Protože mě čtení baví, rozhodla jsem se, že zavedu pravidelnou rubriku, ve které vám představím alespoň jednou měsíčně knihu, která mě něčím zaujala nebo obohatila.  Tou dnešní je Moje bejby Amerika od Jany LeBlanc.

Jana je novinářka, která v knize vypráví o tom, jaké to je, když si zabalíte dvoje boty, slovník, zamknete pražský byt a po třicítce začínáte nový život v kultuře, která není vaší vlastní – na východním pobřeží Spojených států. Jana se do Virginie odstěhovala za svou láskou B., americkým diplomatem, za kterého se provdala. V knize upřímně a s humorem jí vlastním popisuje rozdíly mezi americkou a českou kulturou, ať už se jedná o napevno přidělané sprchové hlavice, pozitivní, ale dravý přístup k životu, absenci přezůvek v amerických domácnostech nebo to, jak ji rozhodilo, když jí někdo něco nabídnul, ona s díky odmítla a ten někdo ji už pak dále nepřemlouval (určitě všichni dobře známe podobnou konverzaci jako: “Dej si ještě kousek té bábovky…” – “Ne, už jsem měla, díky.” – “Ale je fakt výborná!” – “Já vím, už jsem ale plná, děkuju…” “Takže – opravdu si nedáš…?”).

Kromě vtipných pasáží kniha obsahuje i kapitoly, které mě upřímně dojaly, konkrétně se jedná o stránky, na kterých Jana popisuje svůj porod a narození malého Benjamína nebo to, když už se s Amerikou jakžtakž sžila, vystudovala tam školu, našla si přátele, kadeřnici i svou mani-pedi a její manžel přišel s tím, že se budou muset kvůli jeho práci přestěhovat do Turecka. Také jsem si do telefonu vypsala pár poznámek, většinou se jednalo o americký přístup k životu, který mě donutil k zamyšlení, jako:

  • Dělat neustále něco navíc – pro Američany je neustálá snaha a akce přirozený stav.
  • Život se prostě nevzdává, ani když se s vámi nemaže.
  • Víš, proč jsi zatím nedosáhla všeho, po čem toužíš? Protože jsi doopravdy neuvěřila, že to jde.

Z knihy jsem si odnesla i jednu praktickou “vychytávku” do mého života, kterou je udělat si seznam 25 jídel, které chutnají mně i mému partnerovi. Potom si jen stačí vybrat jídla, která budu vařit následující týden a takto to točit pořád dokola. Tohle je pro mě něco objevného, protože ten kdo mě zná ví, jaký vztah mám k vaření a hlavně vymýšlení toho, co mám dneska zase připravit 😀

Věřím, že pokud se rozhodnete že si knihu přečtete, určitě nebudete litovat. A komu by byla kniha málo, určitě doporučuji Janin blog http://www.comiudelaloradost.cz/, díky kterému jsem ji i objevila a na kterém začala ze všeho nejdřív popisovat své zážitky za velkou louží. Janiny články mě mimo jiné inspirovaly v tom, že jsem se rozhodla že i já můžu uběhnout maraton nebo jsem díky ní objevila Gretchen Rubin a její Projekt štěstí (o tom ale zase až někdy jindy 🙂 ). Na Janině blogu teď navíc můžete sledovat to, jak se pro změnu sžívá s Tureckem, věřím, že se díky tomu můžeme těšit na její další knihu.

A co vy? Podařilo se vám už  v novém roce něco přečíst? Budu ráda, když se o své tipy podělíte v komentářích 🙂

M.

Knihu jsem si půjčila z knihovny. Na svých knihách ohnuté rohy nestrpím :-D
Knihu jsem si půjčila z knihovny. Na svých knihách ohnuté rohy nestrpím 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *