Co bavilo v dětství Tebe?

Miluju knihy. Myslím si, že tuhle lásku ve mně zažehli mí rodiče tím, že mi odmalička četli pohádky nebo dokonce vymýšleli příběhy, ve kterých jsem samozřejmě figurovala i já. Na pohádku O Malince, kterou mi vyprávěla mamka a na pohádku O Třešňáčkovi, která byla pro změnu od taťky, nikdy nezapomenu.

Není divu, že jsem se pak o různé příběhy pokoušela i já, jen co jsem se alespoň trošku naučila číst a psát. V šuplících u psacího stolu se mi tak povalovaly všelijaké brožurky a po domácku vyráběné časopisy, které jsem si vytvářela nejprve ručně, později však „pokročileji“ ve Wordu, nutila do nich přispívat ségru, a jejich tiskem vyplýtvala taťkovi nejednou barvu v tiskárně.

Mým nejoblíbenějším předmětem ve škole byla čeština, konkrétně literatura a hlavně sloh. Na ten jsem se vždycky těšila, bavilo mě sedět u stolu a vymýšlet různé varianty příběhů, dokud mě neoslovila ta „správná“ myšlenka. Ráda jsem se také účastnila olympiád z českého jazyka, hlavně kvůli netradičním zadáním témat ve slohu.

Tím vším se zdlouhavě snažím říct, že psané mě vždycky moc bavilo a vlastně nechápu, proč jsem se mu po dokončení střední ani trochu nevěnovala. Už delší dobu mám pocit, že mi tenhle způsob vyjádření se opravdu chybí a myslím si, že blog by pro mě mohl být tím správným krokem k tomu, abych se ke své zálibě opět navrátila.

Upřímně – ani teď přesně nevím, jakým směrem bych se zde chtěla ubírat. Zajímá mě hodně věcí od běhu přes šití, kreslení až po témata osobního rozvoje. Vím, že takových blogů je jen v Česku několik desítek, to mě ale momentálně netrápí. Chci tenhle prostor vytvářet hlavně pro sebe. A pokud se najde někdo, kdo to bude číst, bude to příjemný bonus.

Moje kamarádka mi včera při procházce totiž vnukla zajímavou myšlenku, a to, že bychom se pro náš další rozvoj měli zaměřit na to, co nás fascinovalo a co jsme rádi dělali v dětství. Není na co čekat. Pojďme do toho 🙂

 

M.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *